Magická místa Horní Oravy

Příhraniční oblasti leží často na okraji zájmu společnosti. Chybí jim lesk velkých měst, mají méně honosných staveb, jsou chudobnější. Hranice států už historicky vytvářely bariéru v obchodu, osídlování, často je tvořily hory a hluboké lesy. Na těch horách žily nikým nerušeny tajemné bytosti, v jejichž existenci dnes už nevěříme, v hlubokých lesích se skrývali zbojníci a jejich poklady strážily víly. Tato místa byla opředena legendami a mnohá ze svých tajemství neztratila dodnes.

Ani nevím, kolikrát jsem kráčel po břehu oravského jezera. Schválně nepíšu o přehradě, neboť do zdejší krajiny zapadla, jako kdyby zde byla odjakživa. Jakoby její vlny omývaly svahy Magury ještě mnohem dříve, než zde přišli první lidé. Ale to bychom se připravili o mnoho legend. Třeba o tu, jak na cestě ze Slanice do Zubrohlavy sváděla matadlá pocestné i s povozy do bažin. A oni proto na tzv. Slanické rovni jezdili v konvojích s hořícími loučemi na vozech, aby nezabloudili a mohli si vzájemně pomoci. Musel to být nádherný pohled za tmavých nocí bez elektrického osvětlení.

Dnes už obec Slanica neexistuje. Ale nebýt jí, nestavěli by lidé křížovou cestu k místnímu vrchu. Z toho vrchu o mnoho, mnoho let později vznikl ostrov, který dnes spolu s kostelem vytváří jednu z nejkrásnějších siluet, jež znám. Slanický ostrov umenia.

Královna Beskyd

Nevím, kolikrát jsem kráčel po břehu oravského jezera. Ale nejzvláštnější bylo na podzim, když se do chladného východního větru mísila vůně hořícího dřeva. Ten vítr foukal od Tater a bylo v něm cítit první sníh. Směrem na sever se nad ostrovem tyčila hora, o níž chci vyprávět.

Tu horu zná málokdo. Místní ji prý pro její majestátnost a krásu prý nazývali Královnou Beskyd. V krajině Tater a Rozsutce stojí na okraji zájmu, možná stejně jako celá Orava. Ale zpět k legendám. Budu to mít ale těžké, protože k tomuto kopci se jich vztahuje tolik, že nevím, kterou vybrat.

Kdysi dávno přiletěla na Oravu jedna čarodějnice. Jmenovala se Baba. Hledala si horu, na níž by se usadila. Jenomže Choč, Šíp i Rozsutec už obsazeny byly. Až nad ránem našla na samotné hranici s Polskem kopec zahalený mlhou. Ihned se tam rozhodla usadit. A aby byl vyšší než Choč, přikázala čertům, kteří jí sloužili, aby tam ihned nanosili kamení a kopec zvýšili. Tak vznikla Babia hora. Baba si konečně mohla spokojeně sednout na její vrchol. Jenomže pak se mlha rozplynula a ona uviděla vyšší Roháče. Vzteky se propadla do země a od té doby z hory vyvěrá slaná léčivá voda.

Hory jsou často spojeny s nadpozemskými bytostmi, které lidé dříve nazývali bohy. V Řecku to je Olymp, v Česku je nejznámější Radhošť. Na Slovensku tyto bytosti lidé často nazývali obry. Nejsou zlé, to jen lidé jim dávali svoje malicherné vlastnosti. Tyto bytosti na našich kopcích, v lesích či vodách dodnes žijí, jejich úkolem je starat se o přírodu.

Proto se spíš přikláním k jiným legendám, podle nichž byla Baba obrovská bytost, která žila na Babí hoře a o malé človíčky se v podstatě nestarala. Baba prý v sanskrtu znamená svatý, a pro mnohé lidi tato hora opravdu posvátná je. Za dobrého počasí je prý vidět i z Krakowa, a vypadá jako pyramida. Na Babí horu se vydejte ze Slané Vody, kam odbočíte autem z Oravské Polhory.

Piľsko a zbojníci

Se zbojnictvím se nám kvůli Jánošíkovi nejčastěji spojují místa jako Terchová, Liptov či Kokava. Možná nejvíc zbojníků se ale narodilo v Rabčiciach pod Babí horou. Zdejší hluboké lesy, stejně jako možnost překročení hranic jim poskytovali útočiště. Kdesi na sedle mezi malou a velkou Babí horou jsou prý ukryty jejich poklady. Tak se je vydejme hledat. A je jedno, jestli jsou těmito poklady zlaté mince, dávné legendy, neviditelné bytosti nebo nádherný výhled.

Těžký byl život zbojníků a ještě těžší jejich konce. Ale na horách je nikdy nechytli. Možná v hospodách, nebo když v zimě přespávali u známých. Na horách však ne. Vždyť i dnes působí Oravské Beskydy neprostupně a divoce. Ale zbojníci i slavili, veselili se a pili. Jedna hora má odtud dokonce svůj název: Piľsko.

Vypravil jsem se tam s přáteli jednoho podzimního odpoledne z vesnice Oravské Veselé. Jeho vrchol je poměrně plochý a nad hranicí lesa. Už při výstupu jsem cítil nádhernou energii, kterou dokresloval blížící se večer. A na jeho vrcholu bylo kromě dvou křížů cosi, co se vídá málokde: žulový stůl. Vypadal jako obětní. Kdyby byl z kamene, myslel bych si, že jej zde zanechali staří Slované nebo Keltové. Lidé, kteří na horách hledají spirituální zážitky, by Piľsko určitě neměli vynechat.

Po vodní hladině

Putováním po zdejší oblasti nemůžete opominout Námestovo. Na zdejším hřbitově stojí nádherná stavba tvořící výjimečnou energii. Je to kaple rodiny Murínovej. Navštivte ji, a pak i kostel sv. Šimona a Júdu, který je v centru města. Jeho víceúrovňový interiér na mě vždy působí skoro až zámeckým dojmem. Od jeho vchodu už není daleko k jezeru. Jen málo měst Slovenska se může pochlubit vlastní pláží. Námestovo ji má. A taky kavárny a restaurace. Je z nich vidět na vodní hladinu a taky Slanický ostrov umenia, o němž jsem se již zmínil. Máte-li rádi výjimečná místa, neměli byste jej opomenout.

Dostanete se na něj lodí ze Slanické Osady či přístavu. Ostrov je bývalým kopcem, na němž si lidé postavili kostel. Člověk, který stojí před jeho vchodem, může cítit posvátnou energii. Možná pochází z vrcholu kopce, možná ji vytvořila nádherná klasicistická architektura. Otočíte-li se zpět, uvidíte zbytek křížové cesty. Ta na ostrově končí, ale už nikde nezačíná. Její spodní část skrývají chladné vody Oravské přehrady. Širokou cestou mezi kaplemi se vydejte až hladině. V létě bude modrá a na podzim šedá. Pohlédnete-li na východ, uvidíte dlouhý pás zasněžených Tater. Podobných pohledů se vám u nás naskytne jen málo.

Kdysi jsem často přemýšlel nad tím, jaký je rozdíl mezi ženským a mužským pohledem na romantiku. Zatímco ženám připadá romantická večeře u svíček, muži mají pochopení pro něco zcela jiného. Přitahují je ohně na horách či chaty hluboko v lesích. Tam můžou zažít aspoň něco z divokosti, jež jim v městském světě chybí. Jestli máte v sobě trochu mužské romantiky, vydejte se na Oravu. Skrývá mnohem víc, než jsem zde stihl napsat. Hrad, lesní železnici, dřevěné kostely zapsané na seznam UNESCO a samozřejmě Tatry.

Termální prameny

Na začátku Tater, v Oravicích, jsou termální prameny. V tomto pohádkovém místě se můžete vydat dvěma cestami. Na konci jedné z nich je luxusní akvapark s tobogány, umělými vlnami a mnoha dalšími atrakcemi. Na konci druhé obyčejný venkovní bazén. Když tam ale přijdete večer uprostřed týdne, zažijete neobyčejné chvíle. Obklopeni chladnými horami a přitom v horkých pramenech budete vdechovat směs páry a vonícího jehličnatého lesa. Pod tmavnoucí siluetou Osobité zcela splynete s noční přírodou Západních Tater. Tak Vám přeji šťastnou volbu.

Jestli Vás tento článek zaujal, pozývám Vás na výlet za magickými místy Oravy. Více informací zde.