Poludnica – Plačlivô

Hory Liptova jsou tím nejnavštěvovanějším. Běžní turisté znají především Choč, Roháče, Chopok či Kriváň. Mnoho zajímavých vrcholů se však skrývá ve stínu jejich slávy. O Havránku píšu zde. Jsou zde ale méně známe kopce, jejichž jména přímo vybízí k zamyšlení, jako například Krakova Hoľa či Poľudnica. Slovo „krak“ má původ v ještě předkřesťanských dobách. Znamená „drak“ – tedy ženskou dračí jako protipól slunce. Jeho název se objevuje v mnoha městech – tím nejznámějším je Kraków, v jehož skále prý drak vždy žil.

Poludnica

Neméně zajímavá je Poludnica. Na wikipedii jsem našel, že téma slovanské bytosti „Polednice“ přijel do dřívějšího Československa studovat jeden francouzský etnolog. Vždy jsem Polednici považoval za strašidlo, jak je i v české tradici podávána. Na Slovensku je však Polednice popisována jako bytost strážící posvátnost poledne. Už proto se na tuto horu stojí za to vydat. Na Poludnici se nejlépe dostanete z vesnice Závažná Poruba od lyžařského areálu Opalisko. Pro nás, kteří na Liptově bydlíme, má Poludnice význam v tom, že se na ní může jít i v zimní sezóně, což je zde spíše výjimka.

Plačlivô

Při studiu zdejších legend jsem však narazil na Poludnici – zlou bytost. Ta legenda je o bačovi, který žil s rodinou v Západních Tatrách – nad hranicí lesa – s manželkou a dvěma dětmi. Třikrát za nimi přišla ona bytost. Oděna v černém si vzala vždy jednu duši – jednoho člověka. Až matka zůstala sama. Plačící nad hroby nakonec zkameněla. Z jejích slz vznikla Roháčská plesa a z ní samotné hora: Plačlivô. A ještě jeden příběh jsem četl. A byl stejně ponurý, jak je to ostatně pro horu s tímto názvem pochopitelné.