Magický Krakov
Když se řekne Polsko, většina z nás si představí prodej nábytku, trhy či krovky. Polsko je ale mnohem víc. Nádherná architektura v Zakopanem, Bělověžský prales, Mazurská jezera či borovicové háje na Baltském pobřeží. A taky Krakov.
Už nějakou dobu se snažím v přírodě či městech hledat něco víc, než je vidět na první pohled. Nestuduji jména králů, kteří postavili hrady, letopočty vzniku měst ani nadmořskou výšku hor, kam stoupám. Spíše mě zajímá atmosféra míst, která navštěvuji. Ta atmosféra je tvořena zemskou energií, architekturou, ale taky legendami a příběhy, které se tam udály.
Není proto divu, že dříve nebo později moje cesty musely zamířit do Krakova. Toto město totiž má svoji podmanivou až magickou atmosféru. Tvoří ji snad vše, o čem jsem doposud psal: zemská energie, architektura i několik legend. Ale všechno pěkně popořádku.
K návštěvě Krakova mě inspiroval kámen. Ač nejsem vyznavačem východních filosofií, zmíním jednu hinduistickou legendu. Ta říká, že uvnitř kopce, na němž stojí hrad Wawel, je jeden ze sedmi posvátných kamenů. Ty leží v Jeruzalémě, Delfách, Dilí, Mekce, na Velehradě, v Římě… a v Krakově. Někde jsem se dokonce dočetl, že krakovské kameny jsou dva a leží v hloubce pod sebou, což umocňuje jejich energii. Leží pod západní částí zámku a přímo nad nimi je kaple sv. Gereona. Jelikož tato kaple není volně přístupná veřejnosti, lidé se opírají o její zeď tak, aby cítili vyzařování.
Do takhle velkých měst je lépe jet na více dní. Ubytoval jsem se proto v hotelu u řeky Wisły, takřka pod samotným hradem. Už samotná procházka kolem polské národní řeky je zážitkem. Výletní lodě a lidé trávící volný čas u vody dávají tomuto místu přímořský charakter. Už z dálky, ze siluety Wawelu jsem cítil zvláštní energii a nedivím se, že byl osídlen již v pravěku. Cesta mě dovedla pod samotný hrad k železné soše draka, kterému se zde říká Smok. I slovo „krak“ je odvozeninou slova drak, jak jsem se nedávno dočetl. Překvapivě ale samotný název města prý pochází od jistého knížete Kraka. Ovšem kdo ví, jak to ve skutečnosti s tímto názvem v dávné historii bylo.
Drak má v tomto městě významné postavení, což jen zvyšuje jeho zajímavost Krakova. Protože podle duchovních učení je dračí čili pohlavní síla prostředníkem mezi duší a tělem. Když je stažena dolů, dochází k uvěznění či odříznutí duše od světa, což je předmětem mnoha pohádek o dracích a princeznách. Ten krakovský drak měl jíst panny a nakonec jej lstí zabil švec. Zbyla tu po něm jen dračí jáma, jeskyně, do níž se můžete dostat z hradu. I v ní je prý skryta velká energie, ale dlouhé točité schodiště člověku natolik zamotá hlavu, že nic necítí. Aspoň v mém případě tomu tak bylo.
Po krátké zastávce jsem zamířil nahoru na hrad s energií tajemného kamene. Chvíli mi trvalo, než jsem vystoupal k cimbuří a věžím tohoto posvátného místa. Jenomže najít tu správnou zeď na tak rozhlehlém místě s mnoha nádvořími nebylo snadné. Pak mi naštěstí poradil jeden ze strážníků. Cestou jsem ještě navštívil wawelskou katedrálu, další místo s nádhernou atmosférou. Probíhaly tam korunovace polských králů, jsou v ní i jejich sarkofágy a kdesi nahořevisí zvon Zikmund. Praskne-li jeho srdce, budou podle legendy čekat Polsko zlé časy. Krakov je plný legend a příběhů.
Z katedrály jsem konečně zamířil na nádvoří královského paláce, kde se kaple sv. Gereona nachází. Turista to místo pozná lehce. Ta zeď je vlevo od schodů, jimiž se vchází k da Vincihoobrazu Dáma s hranostajem. Zeď je ošoupaná od lidí, kteří se tam opírají a z části zakrytá jakousi nástěnkou. Musím se přiznat, že jsem u ní nic necítil. Ani toho dne ani během dnů následujících. Ale lidé, kterých jsem se na místě vyptával, mi její výjimečnost potvrdili. Nebyl jsem zklamaný, vždyť hrad na mě sám o sobě magicky působil dostatečně. A to jsem ještě netušil, jak nádherné místo mě čeká dole ve městě.
Po chvíli odpočinku jsem tedy zamířil do města. Nebudu psát o všech těch gotických a barokních kostelích, ozdobených nádhernými sochami, nebudu psát ani o kavárnách, cukrárnách a čokoládovnách, staré krakovské město je zkrátka nádherné. Jeho ulicemi musí člověk projít, nestačí o nich číst. A jak tak prochází, najednou se ocitne na náměstí. Na náměstí s románskou kaplí, starobylou tržnicí, ale hlavně Mariánským kostelem, který se stal největším překvapením mé cesty.
Energie kostelů je tvořena jejich architekturou, často ale i něčím jiným. Kostely se dříve stavěly na posvátných místech našich předků. Místech, která měla sama od sebe silnou energii, často na pohřebištích či obětních místech. Nejsilnější energie bývala před vstupem do kostela. Člověk se tak psychicky očistil už před vstupem dovnitř. Toto je případ Mariánského kostela. Hned za hlavním vchodem před vstupem do vnitřní lodě kostela tak člověk může cítit něco, čemu umělci říkají katarze. To místo rezonuje s duší a čistí mysl nás všech, kteří tou bránou prostupujeme. Možná má na to vliv i posvátná ikona, umístěná v kapli hned za vchodem. Každopádně jsem ono místo prošel snad sedmkrát, a vždy jsem to cítil.
Lidé, kteří navštíví Krakov na více dní, by si neměli nechat ujít spoustu věcí. Zejména židovskou čtvrť Kazimierz se synagogami a nejstarším polským hřbitovem, některý z uměle vybudovaných kopců v okolí Krakova nebo solný důl ve Wieliczce. Jestliže jste ale v Krakově jen na jeden den, doporučil bych se vydat z náměstí k Univerzitě Jagellonského. Její nejstarší budova zvaná Collegium Maius má nádherné nádvoří zdobené gotickou klenbou. Při troše fantazie si budete připadat jako v pohádce o Harrym Potterovi, a to stojí za to.
Já jsem se tak cítil a ještě více na univerzitní zahradě, kam jsem se z nádvoří dostal průchodem. Kdosi tam prohlásil, že zde musí být nádherné studovat. Nejsem si tím úplně jistý. Zkouškový stres, nervozita a rivalita stejně jako pracovní problémy dospělých dokážou zastínit zdejší atmosféru. Umím si představit, že krakovská zákoutí jsou pro většinu lidí běžnými místy, jejichž krásu přestanou vnímat. Turisté však mají to štěstí, že své problémy nechají doma. A tak v Krakově prožijí výjimečné chvíle.
